

"Danare stůj, vždyť už jedeme." Řekla jsem mému valachovi, když se už chtěl rozejít, zatímco jsem nasedala. Bylo teprve nějak půl deváté ráno.

Pobídla jsem Danara a kůň se hezky rozešel. V kapse jsem měla mobil a čekala, kdy začne zvonit. Měla mi totiž zavolat má nejlepší kamarádka, Jenny, jestli k ní můžu zítra do Jorviku na pár dní přijet.

Dřevěný most jsme už překlusali. Danar moc pěkně reagoval, byla jsem ráda, že mám tak skvělého koně. Rozhlédla jsem se po krajině a řekla si, že je skvělé bydlet na majáku - kdyby ale nebyl tak opuštěný.

Zprvu jsem váhala kam mám jet - jestli na louku nebo na pláž. Nakonec jsem se rozhodla pro druhou možnost. Jakmile jsme najeli na rovnější část pláže, pobídla jsem Danara do cvalu a sám už přešel v trysk. Zrovna v nejlepším mi začal zvonit mobil.

Ještě chvíli jsme pak klusali a až pak jsem si ho zastavila. Vytáhla jsem si z kapsy mobil a přečetla SMS, která oznamovala, že klidně přijet můžu. "Zase si to skvěle užijem Danare."

Dala jsem mobil zpátky do kapsy a uvažovala, jestli s ním mám jít do vody. Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu, protože bylo celkem teplo a Danar měl vodu moc rád.

Ještě nějakou dobu jsme jezdili po pláži a pak jsem ho už navedla na cestu domů. Nechtěla jsem ho moc utahat, protože jsme měli jet zítra do toho Jorviku, který je pěkně daleko. "Dneska jsi byl moc hodný hochu." Pochválila jsem ho ještě.

Jakmile jsme přijeli k majáku, strejda Paul už venku něco dělal. "Co vyjížďka?" "Super, Danar je zlatíčko, to přece ale víš." "To je fakt" Řekl a zasmál se. "Zítra jedu k Jenny, napsala že můžu. Budu tam tak tři, čtyři dny, jo?" Strejda se zamračil. "No.. dobře.."
Pokračování příště!!























































































































snad se jim po cestě nic zlého nestane.těším se na další díl