

Konečně nastal den, kdy jsme se měli s Danarem vypravit do Jorviku. Strejda Paul pořád vypadal tak naštvaně, jakoby stále neuměl pochopit, proč tam pořád jezdíme.

Rouzloučili jsme se a pobídla jsem Danara do kroku. Naposledy jsme si zamávali a strejda šel zpátky do majáku. "Do Jorviku budeme jezdit pořád, ať si strejda myslí co chce, že hochu."

Maják se čím dál více vzdaloval. Danar krásně chodil a když jsem ho na jedné louce pobídla do klusu a poté co cvalu, byla to vážně nádhera.

Pak jsem mu povolila otěže a Danar přešel do trysku. Vítr mi cuchal vlasy stažené v copku a pohrával si s Danarovou hřívou. "Už brzdi kámo, máme před sebou dlouhou cestu!" Řekla jsem a zasmála jsem se, když jsem ho tak tak ubrzdila.
---

Po více než třech hodinách jízdy si Danar unaveně odfrknul. "Vydrž, ještě tak půl hoďky a jsme tam, to zvládneš, ne?" Znovu si odfrknul. "Beru to jako souhlas." Řekla jsem a usmála se.

Po dalších patnácti minutách jsem konečně spatřila Jorvik. "Konečně." Sešli jsme kopeček a dostali se na cestu, která vedla do Jorviku.

Vjeli jsme branou a hned jsem začala poznávat mé kamarády - jedni trénovali na jízdárně, druzí pečovali o koně a někteří teprve do stájí přicházeli. Já jsem jela s Danarem k Andymu.

"Ahoj Claire! Box máš nachystaný, jako vždycky." "Moc děkuju. Nevíte, kde je Jenny?" "Ano, mám tě poslat k ní domů." "Dobře, hned za ní zajdu."

Dovedla jsem Danara do boxu - čekalo tam na něj také trochu sena. Než se do něj ale pustil, počkal, dokud jsem mu nesundala uzdečku a nepomazlila se s ním. Pak jsem vzala i sedlo, vše dala na své místo a utíkala za Jenny.
Pokračování příště!!























































































































Moc hezký komix, těším se na další díl!
