

Pozdě odpoledne jsme téhož dne šly pomáhat s krmením. Skoro dvě hodiny jsme rozebíraly to, co jsme ráno slyšely. Napadalo nás plno nápadů, o co mohlo jít, ale ani jeden se zdál nereálný.

Šly jsme tak zamyšleně, že jsme si ani nevšimly dvou osob, kolem kterých jsme prošly. Pak jsem si ale přece jen uvědomila, kdo tam stál - byla to Angela. Namyšlená holka, myslím že je dokonce příbuzná od Andyho. A její přítomnost nikdy nevěstí nic dobrého. Tím se naše nálada ještě o stupeň snížila.

Automaticky jsme šly za svými koňmi. V uličce už byla nachystaná hromada sena. Trošičku jsem z ní odebrala a dala to Danarovi. Těch několik stébel snědl jako nic. Nakrmeno bylo celkem rychle, šlo to jako po másle - jak seno, tak oves. "Claire, Jenny, naházíte prosím seno co je venku do stodoly? Když jsem o to poprosil Angelu, tak.." "Jasně, uděláme to." Skočila jsem mu do řeci. Celkem jsem si domyslela, co mu na to řekla.

Přišly jsme k hromadě sena. Moc ho tam vážně nebylo. Vzaly jsme si vidle opřené o stěnu stodoly a daly se do práce. "Co podniknem zítra?" Zeptala se Jenny. "Uvidíme, něco vymyslíme."

Ani ne za 15 minut jsme to měly hotové. Chtěly jsme ještě koním popřát dobrou noc, tak se naše kroky ubíraly do stáje. "To ty jsi mi určitě vzala ten zlatý řetízek!!" Začala na mě ječet Angela. Byla jsem tak překvapená, že jsem ze sebe nedostala ani slovo. "Že je to tak?! Kdo jiný by to taky udělal, určitě to máš po Paulovi, ten kdysi ukradl Andymu jedny důležité dokumenty!" Zírala jsem na ni s otevřenou pusou.
Pokračování příště!!























































































































Zeptej se jednorozce na otazky ktere te trapi - mrkni na muj web