

"To byl určitě ten chlap, který chce ty pozemky koupit." Řekla jsem okamžitě Jenny. Ta přikývla a dodala, že po těch pozemcích nejspíše právě jedeme. Prostě se rozhodl se sem podívat. Víc jsem se nesnažila o tom přemýšlet, protože by mě začaly napadat samé hlouposti.

Bok po boku jsme klusali směrem k té hoře, spíš vrchu. "Co myslíš že tam najdeme?" "Nevím, možná starý pirátský poklad!" Zavtipkovala jsem. Pak jsem začala mluvit vážněji. "Podle mě na tom nic extra nebude. Jenom nějaká vrch, který vypadá dost podovně.."

Ještě podivněji vypadal zblízka. Nad našimi hlavami zakroužil havran a zakrákoral. My jsme se zlekly více než koně. "Tys tady vážně nikdy nebyla?" Ještě jednou jsem se zeptala Jenny. "Ne, vážně! Tady nikdo moc nejezdí, spíš jenom sem tam."

Kolem vrchu byl bílý, plot, vypadal úplně jako ze stříbra. Vjely jsme dovnitř. "Koně necháme tady dole, bude to bezpečnější." Souhlasila jsem. sesedly jsme, koně uvázaly a šly jsme nahoru.

Cesta se točila a točila. Kolem dokola byli samí strašáci. "K čemu chtějí koupit tohle místo?" "Oni nechtějí koupit jen tohle, chtějí to přece koupit celé." Pokračovaly jsme dál po cestě. Když jsme zhlédli dolů, byla to celkem pěkná výška. Naši koně, kteří se v klidu pásli, vypadali jako malé figurky.

Asi po deseti minutách jsme vystoupali nahoru. Byl tam suchý strom, kolem dokola zase plno strašáků. Tohle místo bylo vážně celkem strašidelné. Ale byl odsud parádní výhled. Z jedné strany na louky, z druhé na lesy a z další byla krajina kolem Jorviku. "Mám nápad. možná bude něco o tomhle místě na netu, až přijedeme, podíváme se."
Pokračování příště!!























































































































zajmavé co se bude dít dál já sem napnutá jako špagát